Bojlery pro ohřev vody pro každou domácnost

Bez ohřevu vody se neobejde žádná domácnost. Kdo by se také chtěl mýt ve studené vodě, že? Nejčastější způsob ohřevu jednoznačně představuje bojler. Víte však, na základě jakých parametrů vybrat ten pravý? Poradíme vám.

Při výběru je na místě zodpovědět tři hlavní otázky týkající se jeho velikosti, intenzity využívání a prostor, v nichž bude umístěn.

Zaměřeno na velikost bojleru

Velikost je v podstatě hlavním kritériem při výběru bojleru. Obecně by se dalo říci, že čím více členů v domácnosti, tím vyšší nároky na množství teplé vody a větší kapacita bojleru, na nějž byste se měli zaměřit. Velikost bojleru by jinými slovy měla být přímo úměrná intenzitě jeho využívání. Příliš velký bojler se vám prodraží a malý bojler zase nevyprodukuje dostatečné množství teplé vody.

Maloobjemové a velkoobjemové bojlery

Co se velikosti týče, bojlery pro ohřev vody se dělí na maloobjemové vhodné na chaty, chalupy a pro jednočlenné domácnosti a velkoobjemové nacházející své využití právě v koupelnách rodinných domů. Právě tyto bojlery zřejmě budou v hledáčku vašeho zájmu.

Zaměřeno na dobu ohřevu

S objemem bojleru však souvisí i jeho další parametr, jímž je tzv. doba ohřevu. Čím větší bojler, tím samozřejmě k ohřevu vody vyžaduje delší dobu. Zatímco malobjemový pětilitrový bojler vybavený topným tělesem s příkonem 2000 W vodu ohřeje do deseti minut, u bojleru dvousetlitrového stejných parametrů se tato doba protáhne až na šest hodin.

Zaměřeno na konstrukci bojleru

Z konstrukčního hlediska se bojlery pro ohřev vody dělí na zásobníkové (tlakové a beztlakové) a průtokové. Rozdíly mezi nimi prozrazují již jejich názvy. Zatímco zásobníkový bojler vodu ohřívá do zásobníku, bojlerem průtokovým teplá voda jen protéká – voda je ohřívána při samotném průtoku.

Zaměřeno na spotřebu

Zřejmě vás také bude zajímat energetická spotřeba daného modelu, respektive skutečnost, zda a jak dlouho daný bojler dokáže již ohřátou vodu udržet. V tomto smyslu zaměřte svou pozornost na tzv. koeficient měrných tepelných ztrát, který by měl být co nejnižší.